Fernanda hodně ovlivnil jeho bratranec, čmárající jméno Chico 80. Ten ho právě naučil základní věci, nezbytné pro život pouličního umělce, writera. Cope2 se postupně vypracoval na jednoho z nejšílenějších sprejerů v Bronxu. Své věci sázel kde se dalo. Hodně lidí si začalo jeho kreativity všímat a pokusili se s ním navázat ‘pracovní’ vztah.

V roce 1982 založil vlastní crew KD, vyplývající z názvu Kids Destroy. Název této armády se nakonec změnil na Kings Destroy a to z toho důvodu, že Cope sám sebe nazval slovním spojením ‘King of the Line 4′. Ono se také není čemu divit. Právě Cope doslova ovládl linky podzemních vlaků v Bronxu. Linka číslo 4 byla jeho první trofejí. Není ani třeba zdůrazňovat, že je jedním z nejznámějších writerů používající graffiti styly ‘throw-up’ a ‘wildstyle’. Jeho ‘throw-upy’ je možné spatřit během procházky po Bronxu snad na každém kroku.

Cope2 dosáhl značného úspěchu díky mnoha projektům, na kterých se podílel svou tvorbou. Mezi jeho nejznámější klienty se řadí dominanty, jako je značka Adidas nebo mediální útvar Time Magazine. Mnoho počátečních komerčních děl, nesoucí označení Cope2, byla prodána v aukcích. Nejvíce peněz obhájila obálka pro Boogie Down Productions. V roce 2003 vydal knihu Cope2: True Legend, zveřejněnou na serveru Righters. O dva roky déle se Cope dočkal dalších příznivých zakázek. Zrealizoval pár návrhů pro tenisky značky Converse. Ty se dnes prodávají jako série ‘Chuck Taylor All-Stars’. Následujícím krokem v onom roce bylo i pověření od Time Magazine. Jednalo se o namalování gigantických reklamních billboardů, o celkové hodnotě 20 000 dolarů. Billboardy byly vztyčeny nad okresem SoHo, New Yorkem, Manhattanem, Houstonem a Woosterem.

Znáte hru Marc Ecko’s Getting Up: Contents Under Pressure? Pokud jste ji už hráli, určitě vám neuniklo, že Cope2 je tam jednou z hlavních postav celého děje. V příběhu hry se vám snaží být nápomocen v dokonalém koloběhu graffiti světa. Ani zde nechybí Fernandovy ‘throw-upy’. Ty se objevily i ve videohře Grand Theft Auto IV a ve filmuShrek Třetí.

V roce 2008 se dal Cope2 opět dohromady se sportovní značkou Adidas. Vytvořil nespočet designových variant pro  baseballové čepice, bundy, trička, opasky, boty, mikiny atd.

Cope2 byl, je a stále bude jedním z hlavních cílů americké policie. Svým obsáhlým ‘vandalopisem’ je v New Yorku nejpobuřujícím writerem, odnášející si stále více zápisů v trestním rejstříku. Byl zatčen za vandalismus, krádeže, obchod s drogami a další prohřešky. Všechno z těchto zápisů je mu ale naprosto ukradené. Otevřeně se chlubí policistům na stanici o svých hrdinských činech, páchající jako skutečná ‘odrůda’ ulice. Celkově strávil za mřížemi čtyři roky a tvrdí, že nejlepší období svého života prožil právě tam. Respect for Cope2!

Několik ukázek Copeovi tvorby:

Zdroj: text – Wikipedia, Cope2.net, redakce | foto –  © 2015 Claudine Co. Použito se svolením.

TAKI nebyl prvním writerem, ale podepisoval se v ulicích s takovou vervou, až se sami obyvatelé začali o záhadu zajímat: “Co vůbec znamená TAKI 183? Kdo to k sakru je?” Vysvětlení přinesl v rozhovoru pro The New York Times, z teenagera Demetria se rázem stala celebrita a stovky jeho následovníků se začali řídit prvním pravidlem graffiti – piš své jméno!

Jak plynul čas, graffiti jako takové, začalo nabírat obrátky. Z oken studentských kaváren pozorovala parta mladíků, která se vždy v daných intervalech vkrádala do depa ztagovat vše co opouštělo brány depa. Poté se navrátili do kavárny a s chutí  čekali na výjezd další linky z depa.

Do módy tak přišly i vlaky podzemní dráhy a jiné dopravní prostředky, efektivně šířící “vzkazy” do všech částí města a počátkem 70. let se na scéně objevil další antihrdina, SUPER KOOL 223, autor prvního “piece”. Místo v historii si vysloužil prostou výměnou trysky spreje a i když se dnes legendy různí v tom, zda na plechovku nasadil širší trysku od čistícího prostředku na trouby, holící pěny nebo bůhví čeho, jisté je, že tato technologie umožnila writerům rychlé a plynulé pokrytí velké plochy. Experimentování s tvarem a velikostí písma mohlo začít, pravidlo číslo dvě znělo: Buď kreativní, vytvářej si vlastní styl! Pojednat whole car, tedy celý vagón metra, se poprvé zdařilo FLINTovi  707 a respekt mu náleží i za použití náročné techniky 3D. O tři roky později v roce 1976 se na kolejích konečně objevila souprava složená z jedenácti vagónů, kompletně pokrytá motivy americké vlajky. Tehdejší policie měla plné práce s dokumentováním, pracovníci metra s čištěním a CAIN, MAD 103 a FLAME ONE mohli jít klidně spát, protože právě dosáhli až na hvězdy sprejerského nebe.

Historie graffiti v ČR

Prvním průkopníkem graffiti u nás se stal krátce po revoluci ostravský MANIAC, který se svým graffiti artem dokonce úspěšně odmaturoval a pokračoval na pražské AVU. V hlavním městě položily začátkem 90. let kvalitní, časem potvrzený základ partičky CSA, CSB, TCP či NNK, první skutečný piece prý vytvořil RAKE. Nejstarší generace writerů tvořila v relativně idylických podmínkách – příslušné instituce neměly se zásahy do veřejného prostoru ještě žádné zkušenosti, tudíž se v depu metra, na nádražích a betonových zdech docela dařilo. Motivy těchto tvůrců, pocházejících často z prostředí uměleckých škol a pokoušejících se využít ulici coby sdělovacího prostředku s pravidlem “na historické památky a budovy ne!”, se logicky lišily od těch, se kterými braly do ruky spreje jejich newyorské vzory. První porevoluční léta v České republice se přece nesla v duchu naděje, optimismu, svobody a víry v budoucnost, tedy zcela opačnými pocity, než jakými oplývali američtí writeři. Přestože kapitalismus se u nás zajel rychle a i pro bílého teenagera z dobré rodiny se tudíž nějaký ten legitimní důvod k nespokojenosti najde, cením si upřímnosti slov bývalé writerkyLely Geislerové: “Já to mám jinak. Vůbec nikdy mě nebavilo riskovat. Mne bavilo bejt venku. U vody, když svítí sluníčko. Mít na to celej den a malovat si”, k čemuž VLADIMIR 518 dodává: “To je jak u koho.”

Graffiti a street art díla mohou být vším, čím jejich autoři chtějí – vypointovanou legráckou, upozorněním na sociální či politické téma, nebo “jen” estetickou hrou. Právě pestrost, spolu s kouzlem neopakovatelnosti a tvůrčí svobodou, limitovanou pouze osobní zodpovědností autora, považuji na graffiti a street artu za přínosné. Zkoumání motivů k tvorbě raději nechávám na samotné ulici, jen ta totiž spravedlivě a s konečnou platností rozhodne, kdo z těch, kteří si na ní troufají vystavovat, zůstane a kdo skončí, protože prostě nemá feeling a do smrti zůstane toyem.

Zdroj: text – redakce | foto – PixaBay.com